neděle 15. ledna 2017

Recenze na knihu Historie nás dvou

Justin má tajemství. Není takový lamač srdcí, za jakého ho považovali. Miluje pouze jednu dívku, které ale zlomil srdce, a postaral se o to, aby mu už nikdy neodpustila. Ale i tak se pokusí ji při posledním školním úkolu získat zpět.

Peyton je lhářka. Předstírá, že je v pořádku, ale není. Snaží se udělat cokoli, aby zapomněla na Justina. A odpočítává dny do konce školy, aby mohla začít nanovo. Ale ještě předtím s ním bude muset bohužel vypracovat jeden školní úkol…

Tak. Pro poměrně dlouhý čas moje poslední recenze a aktivita na těchto stránkách vůbec. Někteří tuto zprávu oslaví... Nicméně já po mnoha letech na těchto stránkách došla k faktu, že tento život - svět u počítače, kdy hodiny datlujete o ničem, je sice fajn, ale jen pokud máte čas. Protože tohle - tohle všechno - by nemělo tvořit hlavní výplň vašeho života. Ten svět za okny je mnohem lepší a je třeba na to z vlastní vůle přijít; já na to přišla, a proto na nějakou dobu odcházím, abych svůj volný čas - a že ho moc není - trávila v reálném světě a nepříjemný pocit z toho, že mě tady čekají nevydané články, které musím opravit, hodlám úplně vytěsnit. Do jaké míry se mi to povede, to ukáže čas...



Ale teď k podstatě tohoto článku.

Nakladateství CooBoo, mé milované, vydalo další knížku Rachel Harrisonové, autorce knihy Mé sladké šestnácté století, která tady prodělala velký BOOM, všichni z ní byli velice nadšeni a všichni si ji kupovali, dokonce i já... A pak toho litovala. Úplně jsem nepochopila, co na tom všichni vidí, proto jsem do této knížky šla poměrně skepticky.

Obálka!

Slaďoučká, která osloví snad každou teenagerku. A to bylo jistě i cílem jejího tvůrce… Nemůžu říct, že bych proti ní něco měla, vyvolává ve mně však dojem, že se nebude jednat o nic jiného než romanci, jejíž největší zvrat se uděje na posledních pěti stranách a zbylá část bude jen roztomilé popisné tokání o lásce. Ano, stereotyp je strašná věc, ale přečetla jsem tolik romantických novel, že mě jen málo co dokáže překvapit.

K psanému projevu autorky?

Nemám, co bych řekla. Rachel Harrisová píše velice čtivě ; moc příjemný styl a výrazivo. Je to spíše pro mladší holky, ale čte se to pěkně. ;)

S obsahem je to trošku horší.

Na stranu jedno...

V některých věcech byla knížka poměrně složitá. Autorka se vždy jen okrajově zmíní o nějakém tématu, který není běžně znám, a čtenář nemá páru, o čem je vlastně řeč, pak se k tomu znovu vrátí, čtenář zase neví, pak znovu a znovu a člověk stále neví...

Na stranu druhou...

V některých věcech byla knížka neskutečně primitivní. Asi jsem na tuto tvorbu skutečně moc stará, i když stále patřím mezi teeny, nechápu, jak nějaké věci mohou zabrat přes tři sta padesát stran.

Taky bych chtěla zmínit, že autorka absolutně neumí psát z pohledu kluka! Byla to katastrofa, když se pokoušela psát kapitoly z pohledu Justina. Některé věty byly vyloženě směšné, jiné si zase odporovaly. No, zkrátka, tohle zavinilo, že jsem ho nesnášela... A to se mi málokdy u hlavních mužských postav stává...



Román je vhodný pro nižší věkovou kategorii, tu nejspíš zaujme, ale pro 18 + to bude tlachání o něčem, čemu už moc nerozumí. Ale jednu věc mu odpárat nemohu, je skvěle napsaný a v tomto směru jsem si knížku užila. :3

Celkové hodnocení:

***

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji společnosti Albatros Media.
Kniha je k zakoupení zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Díky za Váš názor. :))